Nakreslila jsem postavičky k magnetickému betlému, třeba na ledničku. Sice už je prosinec, ale třeba se ještě někomu bude hodit, je prostorově velmi úsporný, nekácí se, neshazuje ho kočka ani miminko a myslím, že působí laskavě a smířlivě, žádná dramatická kresba.

Jak na něj přišlo, takhle kách?

Jednou v noci kolem jedenácté (typická kreativní hodina matek s malými dětmi) mi napsala Míša, co ji znám ze školení, že prý jestli nemám nějaké ilustrace k betlému, že by je využila. Odepsala jsem, lehce v nadsázce, že sice nemám, ale mohu je samozřejmě obratem nakreslit, haha. Pracovala jsem zrovna na kresbičkách pro knihu o pilates, tak jsem měla ruku volnou, tuše otevřené a fixy rozkramařené.

A ona napsala: „Tak jo“.

Tak jo.

Mám takovou představu…

To je moje oblíbená věta, když mi někdo něco zadává. Ráda se do toho trefuju. Tady byl zhruba seznam postav – Ježíšek v jesličkách, Marie, Josef, kluk s ovcí, holka s husou, tři králové, kráva, oslík…. Pak ještě přišel andělíček, košík s jablky.

Tak velice moc mě to těšilo kreslit, že to opravdu bylo rychle, dcera by řekla: „Ric, pic!“. Vytrysklo mi to pod rukou, jako by to tam bylo už léta připravené.

Připravila jsem tiskový ořezový podklad (děkuju za noční konzultaci rovněž nočnímu vlkovi) a pak jsme s Míšou netrpělivě čekaly, až naše magnetky přijdou na řadu ve výrobě.

Jestli to vyjde hezky barevně.

Jestli tam nebudou vidět ty čáry.

A dobrý.

Už je máme, respektive Míša má, u sebe v e-shopu, takže kdo by chtěl, stíhá do Vánoc.

 

Betlém je opravdu prostorově úsporný, takový balíček magnetek, největší jsou ti tři králové. Nezaberou místo ani v krabici vánočních ozdob, ani pak v prostoru, nelapají prach, nekácí se v průvanu, dětské prstíčky je z lednice spíše neodloupnou, kočičí pracičky rovněž ne.

Mám zas radost, děkuju za bezva nápad, Míšo.