Donutit je k úklidu v jejich pokoji je docela oříšek. Oba s P to zkoušíme systematicky, vysvětlujeme jak, co a kam, pomáháme, podmiňujeme uklízením ledacos, zavíráme dveře abychom tam neviděli… a pak občas řveme jako tuři, protože už naše zoufalost[…]↓ Read the rest of this entry…
Syn má nově telefon. Občas ho zapomíná, občas ho má vybitý, ale občas mi musí něco důležitého říct :).
U devítiletého už člověka opravdu potěší, když o něj dotyčný zavadí alespoň pohledem. A co teprve nějaké láskyplno! Řešení je, jak vidět, nasnadě :).
Tenhle konkrétní příběh není náš, nakreslila jsem ho pro kamarádku a jejího synka. Ale už když mi ho popisovala, věděla jsem, že bych ho klidně mohla nakreslit i pro nás :). Ty dlouhé vteřiny, kdy člověk naslouchá dlooooouhému souvětí s[…]↓ Read the rest of this entry…
Občas je známost, sahající až na základku, trošku ke škodě věci :). Nadějí ovšem je, že i Toníček z toho jednou vyroste :-P.
Vypadalo to letos nadějně. Jakože snad všechno stihnem mít vybalený a přichystaný. Vypadalo to, že stačí celkem v klidu do dávno připravených krabiček nachystat svačinky a bude to. Jen ta lahev čekala u školní aktovky celé poctivé dva teplé měsíce,[…]↓ Read the rest of this entry…
Po roce jsme opět nafasovali šťastnou uzenou bytost kdesi v hlubokých lesích. Odminula si pamatoval, že mě moc nepotěšil sbírkou čistého nedotčeného prádla, tak to letos vylepšil. Viz: Táborník
Páteční čekání, až přijede táta z práce KAMKOLI, kam jsme odjeli my už dááávno, rozuměj ten týden… Vždy se na něj vyvalí zážitky a nové dovednosti, páté přes deváté. Včetně objevů spojených např. s chrliči pozdněbarokní kašny na náměstí v[…]↓ Read the rest of this entry…
