Máme kocoura. Už třináct let. Postupně jsme mu zaplnili dům dalšími podnájemníky a tito ráno při odchodu do školy opravdu nejsou milí a tiší, jak by si ranní hodina žádala. Závidím mu, že může zmizet do sklepa! Toto je snad[…]↓ Read the rest of this entry…
První zářijový týden je náročný. Je dobré vědět, že kamarádky Vás podrží v jakékoli situaci. Takže doufám, že obraz mé sousedky, kterak v září překračuje vysokou horu tašek s ploutvemi z července a u toho mi říká, že jsem na[…]↓ Read the rest of this entry…
Vypadalo to letos nadějně. Jakože snad všechno stihnem mít vybalený a přichystaný. Vypadalo to, že stačí celkem v klidu do dávno připravených krabiček nachystat svačinky a bude to. Jen ta lahev čekala u školní aktovky celé poctivé dva teplé měsíce,[…]↓ Read the rest of this entry…
P: „Tak co když teď, když jsme zpátky z dovolený a venku praží slunce, vyměníme peřiny za letní deky?“ E: „Hmmm, no ale… už je po slunovratu, bude brzo podzim a víšco, „Svatá Anna, chladna z rána“…“ E: „No dobře[…]↓ Read the rest of this entry…
Pe: „Co to děláš?“ E: „Co? CO??? Zkouším vytopit tohle… iglů!!!“ P: „Tak alespoň to vypadá, že jsou moji, že…“ E: „No, ale já už si nejsem jistá, že jsou moji…“ ———- Nevím jak Vy, ale mně je prostě od[…]↓ Read the rest of this entry…
Pokladnice. ————————————– Ách jó, jak já nenáááávidííím!!! párování ponožek!!! P: „Ale, můj ztracený minifig! E: „Jé, moje nabíječka k foťáku!“ P: „Ale, moje oblíbená propiska!“ … kostra tyranosaura?… vysavač, co ho nemůžeme najít…? ————————————– Aneb „Není malých radostí“.
