P: „Heleď, myslíš… myslíš, že tyhle papuče jsou fakt moje?“

E: „Ne. Samozřejmě že ne!“

P: „Dobrý večer. Promiňte, ale jste si jistý, že tadyty papuče jsou vážně vaše?“

pán k manželce: „Zlato? Myslíš, že tyhle papuče jsou fakt moje? “

paní: „Ne. Tsss!“


Rozlišit od sebe předměty, které patří na nohu (= bota) a jsou již dosti specifikovány počtem přezek (dvě) je pro leckteré nadmužský úkol :).

Jeden úhel pohledu na tuto příhodu (můj) je, že bez manželek by si ti naši muži ani nepoznali svoje papuče. Ještěže nás mají!

Druhý úhel je ten: „Ó, jak by nám bylo bez manželek blaze, ani bychom neřešili takové podružnosti, jako jsou cizí papuče!“

Vzhledem k dnešnímu výročí prvního rande i on uznal, že pravdivý výrok je ten první ;-).