Dcerka našich polských přátel: „Teto, prosimtě, nafoukneš mi ten balónek?“

E: „Samozřejmě… uf, ale teda, moje plíce…“

Dcerka: „Moje maminka a tatínek nám to vždycky v pohodě nafouknou.“

E… ty jo ale to je věc mý český cti!…

Dcerka: „Ahoj, mami! Hele, teta to nafoukla! Normálně jen pusou! Hele!“

Přátelé: „Teda, to jsi dobrá, máš silný plíce!“ My to nikdy nezvládli…

———-

Netušila jsem, že to v sobě mám, ale asi mám. Raději bych pukla, než přiznat, že to nenafouknu, když to ONI nafouknou, eště by si mysleli, že my suchozemci jsme nějak míň dmoucí neboco… pusu Aguni, pobavilo nás to obě. I po těch letech se člověk dozví sám o sobě nečekaný věci…