PEPeTA

Lektorka: „Poslouchejte a přeložte.“

zní Nirvana, píseň Smells Like Teen Spirit…

nic?…

Lektorka: „Nikdo nezná? Nirvana? … jméno Kurta Cobaina? …Ne??… Jeho sebevražda před pár lety?“

Studentka (dospělá, 19letá): „A jo! Já vím!“

Lektorka: „No vida!“

Studentka: „Máma mi o tom vyprávěla…“

Lektorka: „Skvěle!“

Studentka: „… protože se to stalo přesně rok před tím, než jsem se narodila.“

COŽE?!?

———

To to letí.

Tahle historka není moje, četla jsem ji v diskusi s autorkou zhruba před rokem a říkala si, že je škoda, že není nijak zaznamenaná. A pak mě tak nějak napadlo, že je dobrý nápad si podobné historky zaznamenávat. A pak jsem nakreslila P. lov na kaštany v centru Prahy před volbami. A pak 52 dalších historek. Je to rok a pořád mě to baví. Naučila jsem se hledat pointu v seberůznějších situacích, nebýt to tak trapné klišé, snad by se i dalo říct, že jsem začala objevovat krásu každodennosti a vážit si všech drobných šťastných momentů. A to se hodí. Díky PePAT a občasným překladatelům Ivě, Zuzajdě, Sharyl, Krisulce.