E: „Dělej, spěcháme!“

E: „No ták, nehrajeme na schovku!“

A: „Už běěěžíííím…“

E: „No tak kde jsi? Dělej!!!“

A: „Už běžím!“

A: „Ale já jsem šnek, víš? Běžím jak nejrychlejc dovedu!“


To si takhle myslíte, že stíháte, ale s dětma… nikdy nevíte :).

Tentokrát se proměnila ve šneka a ti holt lezou pomalu.

Strávila jsem pár vteřin snahou nepuknout vzteky – uklidnit se – nesmát se nahlas – dát šneka i s ulitou do auta.

Ale už během toho jsem, možná i díky zkušenosti 100 komiksů za mnou (ano, toto je stý komiks! Jupí! ), věděla, že mám zase jednou milé téma :).

Tak na zdraví všem šnekům.