Každoročně sleduji vývoj na poli návštěvy Svatého Mikuláše s čertem a andělem u dětí mé sociální bublinky.

Od docela běžného „přišel, nadělil, zachřestil“ (2008 – 2009) přes „nikdy k nám nesmí přes práh“ (2009 – 2011) až k „Mikuláš je moudrost, čerta musí mít zcela na povel a anděl je anděl“ (2011 – dosud). Tolik příběhů zpackané návštěvy, kdy moudrost zastínil zlomyslný čert, tolik strachu a stresů, sdílených po letech, „schovala jsem se do skříně a stejně mě našli!“. A naštěstí i tolik  uvědomělé laskavosti a moudrosti u současných Mikulášů, až mě fascinuje, kde se to v tech převlečených děckách bere?

Doufám, že to máte doma dobrý.

Já to měla dobrý už před 37 lety, kdy Mikuláše, zaručeně laskavého a zaručeně bez čerta, dělala moje babička.

Jen tedy byla krapet kuřačka, takže bez jejího obligátního pokašlání se neobešlo ani velkolepé entrée do pokoje, kde jsem s mamčou čekala já. Převlek měla skvělý, ale…

Mávám babičce do nebe :).

Poučení:

Nikdy nekašlej před dveřmi dítěte s dobrým hudebním sluchem.