T: „Ami, pojď nahoru!“

A: „Já nemůžu, Toní. Já to neumím. Já jsem ještě malinká, víš? Musíš mi asi pomoct.“

„Já umím chodit dolů. Jenom dolů…“ čím dál teatrálněji.

T: „Hm. Tak prohodíme nahoře a dole, jo? Tak pojď dolů, Ami!“

A: „Tak jo.“


Tenhle díl jsem nakreslila pro mého muže, který byl z Tondova řešení nadšený. Kroutil hlavou a házel věty typu:

„On prostě provedl takovou malou, nenápadnou redefinici pojmů!“

„Z něj roste matfyzák!!!“

„Sám bych to nevymyslel líp!“

 

Mě to překvapilo, ale musím přiznat, že víc mě dostalo, jak snadno a rychle ta malá žena vypadla z role. Máme se na co těšit.