Chlap: „Takže jste přítelkyně, hmmm… tuším učitelky, ne? Ne! Kostel! Cítím to!“

my… „a my cítíme tebe…“

Chlap: „…scientologie jednoduše nesplnila, co slíbila. Opustil jsem je… můj syn taky, ale poslal jsem ho zpátky… nyní ho nevídám…“

my… „takže jsi taky nesplnil, co jsi slíbil…“

Chlap: „…moje duše nikdy neopustila tělo…“

my… „ale ty bys teď mohl opustit tohle kupé… tvoje duše i tvoje tělo…“

Chlap: „Kdybych měl víc času, mohl bych vám povyprávět o svých knihách…“

my… „díkybohu, už jsme tu“

———-

Dnes to není vtipný. Spíš vidíte zakreslenu reálnou situaci poté, co si koupíte na sedmihodinovou jízdu vlakem do Budapešti místenky do dámského kupé. Aby Vám tam nevlezl nějaký otrapa, že. Vlezlo tam mužů několik, ti tři předchozí byli slušní a ani si nesundali boty. Tento se k nám vboural se čtyřmi Zlatými bažanty v Nových Zámcích a pusu nezavřel až do cíle… ironické poznámky, provokace, to vše skryto v neuvěřitelně zoufalém životním příběhu, který se – patrně v rámci osvěžení angličtiny – pokoušel naší spolucestující Američance povědět a – bohužel – obhájit. Takže… pokud Vám scientologové slibují oddělení duše od těla, nemají pravdu :), jinak bychom toho rády využily a poslaly postupně tělo i duši do jiného kupé, pivo i sandále bychom teleportovaly vzápětí :).