Zimy jsou dlouhé a chladné, takže jarní gala se ještě nese ve znamení neprůhledných punčoch. Alespoň teda u mě, ale co jsem v Rudolfinu vysledovala, pozvolný rozjezd sezony se netýká jen nás z okraje lesů a luk. Proč to kreslím?[…]↓ Read the rest of this entry…
Tenhle konkrétní příběh není náš, nakreslila jsem ho pro kamarádku a jejího synka. Ale už když mi ho popisovala, věděla jsem, že bych ho klidně mohla nakreslit i pro nás :). Ty dlouhé vteřiny, kdy člověk naslouchá dlooooouhému souvětí s[…]↓ Read the rest of this entry…
Další komiks věnovaný kamarádům, tentokrát na téma „známe se už dlouho“. Oni vědí, že P. zkrátka nepije kafe. Vadí mu i vůně kávy, natož chuť. X-krát vyslechli tu po-polibkovou stížnost „no fůůůj, ty jsi měla kafe“… Oceňujeme, že vymyseli preventivní[…]↓ Read the rest of this entry…
Jak to genderové zevšeobecňování nemám ráda, tohle mě pobavilo velmi :). I v reálu to byla od kamarádky promluva na poctivá tři okýnka, čekali jsme, až pustí muže ke slovu, čekali nějaký suprnázev suprknihy se superschopnostmi… a on byl stručný[…]↓ Read the rest of this entry…
Máme kocoura. Už třináct let. Postupně jsme mu zaplnili dům dalšími podnájemníky a tito ráno při odchodu do školy opravdu nejsou milí a tiší, jak by si ranní hodina žádala. Závidím mu, že může zmizet do sklepa! Toto je snad[…]↓ Read the rest of this entry…
První zářijový týden je náročný. Je dobré vědět, že kamarádky Vás podrží v jakékoli situaci. Takže doufám, že obraz mé sousedky, kterak v září překračuje vysokou horu tašek s ploutvemi z července a u toho mi říká, že jsem na[…]↓ Read the rest of this entry…
Že má chlapec „co na srdci, to na jazyku“, to víme. Že se v rámci socializace pokouší přizpůsobit, to je v pořádku. A že máme skvělýho pana doktora, který si s ním povídá jako rovný s rovným, to je přímo[…]↓ Read the rest of this entry…
Vernisáž výstavy byla prima. Přišlo hodně moc kamarádů, známých, jejich partnerů a i dětí. Měla jsem připraveny pohlednice s mými oblíbenými políčky komiksu, a pak taky stříbrnou lihovou tužku, kdyby to někdo třebas chtěl podepsat. Příhoda, kterou jsem tento týden[…]↓ Read the rest of this entry…
Tahle historka není moje, ale mojí sousedky. Jela se svými dětmi onehdá tramvají a nestačila se divit :). A kupodivu, jako obvykle v těchto chvílích, v tramvaji nikdo další nahlas, natož o mokrých pusách, nehovořil. Tak snad to alespoň vykouzlilo[…]↓ Read the rest of this entry…
Uááááá. Nahoře 6 dětí, 3 moje, 3 sousedovic. Pe: „Mami? Mohli bychom si dát zmzlinu?“ Davídek: „Prosím…“ E: „Ale ne, děti, dyť je zima, leden… ou! Mám na výběr????“ Nutno podotknout, že mi moji synové odpověděli: „Máš! Když řekneš ne,[…]↓ Read the rest of this entry…
